Omlouvám se všem válečníkům za dlouhou neaktivitu. Pokud mi to škola dovolí a zbyde čas budu se snažit být zase aktivnější.
Ode dneška uzavírám přihlášky do klanu!!!!! Omlouvám se, ale koček je moc a já budu mít práci s tím dostat je všechny do příběhu (jestli se dokopu k napsání další části)
Asi to budu dělat tak že v příběhu se budou vyskytovat kočky těch o kom vím, že sem chodí :-) takže tam budou asi stále dokola tak čtyři postavy :-D Uvidíme
Snažila jsem se změnit vzhled blogu, ale nějak mi to nešlo, nevíte jak nastavit aby obrázek v záhlavá byl správně velký. Jde mi to jen s tím co je tam teď ale s žádným jiným to nefunguje, vždy je pidimidi :-) SOS

Něco trochu jiného

17. února 2012 v 22:14 | Jiskra |  povídky
Tuto povídku jsem nejdříve psala do literární soutěže kterou mame na škole. Dostala jsem al strach co by si me poysleli učitelé a nedala ji tam. Tak prosím ohodnoťte.

Rozhlédl jsem se kolem sebe. Všichni kolem mě měli vyděšený výraz. Po rameni mi stékala stružka krve. Přehodil jsem si meč do druhé zdravé paže. Naši vojevůdci schováni bezpečně za našimi zády svolávali na poslední útok. My jsme byly poslední, co zbyly. Neměli jsme šanci vyhrát, ale všichni byli rozhodnuti. Budeme bojovat až do konce. Vedle mě stál můj dlouholetý přítel. Pohlédl mi do očí a smutně se usmál. Myšlenkami jsem zalétl do minulosti. Bylo to chvíli po tom, co nám oznámili, že můj otec zemřel. Zabili ho na bitevním poli. V tu chvíli mi bylo 17 a byl jsem hrozně nešťastný. Tátovi přátelé my tehdy navrhli, abych se přidal k nim. Maminka byla proti, ale já jsem šel. Toužil jsem pomstít tátu.
"Hej, podívej." Můj společník mě zatahal za lem rukávu a kývl hlavou směrem k levé straně našeho šiku. Stál tam sám Darrien -náš vůdce-.
"Co tady dělá?" zeptal jsem se. "Má být přece v bezpečí za první linií. Za námi" Můj přítel na mně pohlédl.
"Kdybychom nějakou první linii měli. Už jsme zůstali jen mi. Je nás hrozně málo. A Darrien je dobrý muž. Kdyby utekl a nechal nás v tom, zklamal by mně." Opět jsem si vzpomněl na svou matku. Věděl jsem, že je v bezpečí byla na druhé straně země. Daleko od bitev, od nebezpečí daleko od nás. Vzpomínky se mi sami míhaly, před očima. Společně s otcovými přáteli jsem odešel pryč. O matku jsem se tehdy nestrachoval. Můj strýc mi slíbil, že se o ni postará. Jel jsem s nimi na koni a vysvětlovali mi, co přesně můj otec byl a jak zemřel. Byl to bojovník. A bojoval za našeho krále, za kterého také zemřel. Vlastně ani nevím, jestli si pamatuji dobu, kterou by se v naší zemi neválčilo. Ani přesně nevím, proč tato válka vznikla, ale to už neví asi nikdo. Z myšlenek mě opět vytrhl vyděšený hlas mého přítele.
"Panebože." Podíval jsem se směrem jeho pohledu a cítil jsem jak mi vyprahlo v ústech. Útočníků bylo neuvěřitelně mnoho a stále proudili další. Všiml jsem si, že pár našim mužům se zatřásli zbraně, které drželi ve zdřevěnělých rukou. Všichni už byli unavení. Samozřejmě že z celé války, ale tento boj trval už dlouho a všichni věděli, že byl rozhodující. Darrien stojící na okraji našeho šiku, pozvedl meč a z plných plic vykřikl.
"Za krále." Pár mužů stojících kolem mě ho napodobilo. Našeho vůdce jsem měl rád. Byl to dobrý muž, ale v tomto se pletl. Nešlo tu o krále ani o královnu. Všichni jsme bojovali, za to co nám bylo nejdražší. Ne za královskou rodinu nebo za šlechtu. Pozvedl jsem svůj meč nad hlavu a vykřikl jsem.
"Za naše rodiny. Za naše nejbližší. Za nás." Můj přítel na mně pohlédl. Na tváři se mu objevil úsměv. Také pozvedl meč a napodobil můj pokřik. Postupně se přidávali další a za chvíli bylo ze všech stran slyšet to samé
. "Za naše rodiny. Za nás. Za naše nejbližší." Ano všichni jsme bojovali za ně. Vždyť lidé nemůžou za válku. Tu rozpoutal král. A i když nám tato válka připadala zbytečná, všichni jsme bojovali. Kdybychom se přece vzdali co by se stalo s našimi rodinami. Ne nemůžeme se vzdát. Ne. Kvůli nim. Vzal jsem svůj meč pevněji do rukou. Můj společník se na mě opět usmál.
"Za nás." Úsměv jsem mu oplatil. Oba dva jsme společně s ostatními vykročili vpřed. Všichni co zbyli. Šli jsme společně. Pro některé z nás, možná i pro mě to byl boj poslední. Ale všichni jsme věděli, za co bojujeme. Za co stojí bojovat. Za co jsme ochotni i zemřít.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Liz Liz | Web | 18. února 2012 v 13:56 | Reagovat

krásný :)

2 Jiskra Jiskra | 18. února 2012 v 16:23 | Reagovat

[1]: děkuju
Já jsem se bála to dát na literární soutěž že by si učitelé pomysleli neco v tom smyslu "panebože co je to za pesimistu a šílence O_O " :-)

3 Inka Inka | E-mail | Web | 19. února 2012 v 19:05 | Reagovat

to je vážně nádherné, myslím, že jsi to do té soutěže dát měla, mohla bys i vyhrát :-)

4 Jiskra Jiskra | 20. února 2012 v 15:15 | Reagovat

[3]: OH Děkuju. To si vážně nezasloužím, ale moc děkuji. :-D

5 Sandstar Sandstar | 21. února 2012 v 21:03 | Reagovat

Krásná válečná povídka :-)

6 Keisi Keisi | E-mail | Web | 22. února 2012 v 12:17 | Reagovat

Já myslím že tato povídka opravdu stojí za to dát jí do soutěže x) moc pěkná x)

7 Jiskra Jiskra | 22. února 2012 v 18:45 | Reagovat

[6]: děkuju "rudne"

[5]: děkuju

8 Sandstar Sandstar | 22. února 2012 v 20:58 | Reagovat

[6]: přesně

9 Moss Moss | Web | 10. ledna 2013 v 12:13 | Reagovat

Téda, to je krásný :). Hezká, emotivní povídka. Hrozně se mi líbí, jak jsi tam propašovala ten vzkaz, že "v opravdových válkách nebojujeme za svého krále, ale za své nejbližší a za to, co je nám drahé - a právě tahle motivace dokáže často víc, než nabroušená zbraň". Jsem ráda, že jsi nesklouzla do takového toho popisování hromady těl a spousty krve (což se někdy stává lidem, kteří píší povídky s takovouhle tématikou). Ten popis na začátku nás rychle a pěkně uvedl do děje, nebylo třeba dál rozepisovat nějaké drasťárny :). Ta atmosféra sama nám řekla, že to byl tuhý boj.

Jen tak dál! S tímhle bys tu soutěž jistě vyhrála :). Mám dojem, že někde na začátku jsem viděla nějaký překlep v íčku, ale to by se opravilo ;). Jsi vážně talent, jen tak dál!

10 Jiskra Jiskra | 31. ledna 2013 v 10:37 | Reagovat

[9]: Moc děkuji Moss
Pro mě je už jen to že jsi na mém blogu hrozná pochvala. Ani jsem nevěděla že o něm víš :-)
Moc děkuji "rudnu"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama