Omlouvám se všem válečníkům za dlouhou neaktivitu. Pokud mi to škola dovolí a zbyde čas budu se snažit být zase aktivnější.
Ode dneška uzavírám přihlášky do klanu!!!!! Omlouvám se, ale koček je moc a já budu mít práci s tím dostat je všechny do příběhu (jestli se dokopu k napsání další části)
Asi to budu dělat tak že v příběhu se budou vyskytovat kočky těch o kom vím, že sem chodí :-) takže tam budou asi stále dokola tak čtyři postavy :-D Uvidíme
Snažila jsem se změnit vzhled blogu, ale nějak mi to nešlo, nevíte jak nastavit aby obrázek v záhlavá byl správně velký. Jde mi to jen s tím co je tam teď ale s žádným jiným to nefunguje, vždy je pidimidi :-) SOS

Červen 2012

Ledový klan 31. část

19. června 2012 v 22:23 | Jiskra |  Ledový klan
Jak jsem zjistila tak si většima myslí že jsem mrtvá......(nikoho nejmenuji :-D). Tak sem dávám další část příběhu abych tyto spekulace zastavila :-D. Jen prosím vás blíží se prázdniny a já nemám co číst nemáte něco na doporučení???? :-) Děkuju za každý tip.

Spojenecví

Zářivá se vrávoravě postavila. Tábor hučel skučením, mňoukáním a vrčením přítomných koček. Velitelka na chvíli zavřela oči a nechala všechny zvuky plynout kolem sebe. Ovšem ani to neuklidnilo její rozbouřené pocity. Cítila úzkost, nervozitu ale i vztek a odhodlání. Přinutila se třikrát nadechnout a až potom otevřela oči aby si prohlédla spoušť, jenž ještě před chvílí byla jejich klidným táborem. Znak bezpečí a domova který se teď proměnil ve špatný sen. Teprve teď, když začala vnímat okolní svět ucítila prudkou, škubavou bolest v levém rameni. Pootočila hlavu. Měla nepříliš velkou ale hlubokou ránu s které se řinula krev.
"Zářivá?" uslyšela tiché mňouknutí. Byla to Černá jiskra se svou učednicí. Nesly velké klubíčko pavučin natočených na tlapkách. Léčitelka si svou velitelku starostlivě prohlížela. Zářivá zavrtěla hlavou a klidně promluvila.
"Jsem vpořádku. Nic vážného to není, přežila jsem už horší věci. Co ostatní?" kývla hlavou směrem ke zbytku klanu.
"Nikdo nemá nijaké vážnější zranění až na Plamínka kterému se otevřeli staré rány, ale je mladý a silný, brzy bude vpořádku." Zářivá si úlevně oddechla.
"Postarej se o ostatní já to vydržím." léčitelka nesouhlasně zavrtěla hlavou, ale bylo jí jasné, že se nemá cenu z velitelkou hádat, kývla na svou učednici a přešli ke Ostrovousce která stála nejblíže.
Zářivá hvězda se rozhlédla potáboře a očima se zastavila na Tmavém měsíci který stál kousek od vchodu do tábora. Povídal si s učedníkem z jeho klanu který měl ošklivě natržené ucho. Upravila si pocuchanou srst a srovnala si myšlenky.
"Tmavý měsíci." zavolala na velkého kocoura. Velitel Snéhového klanu zvedl hlavu a upřel na ni své modré oči do kterých se dříve tak čato nepřátelsky dívala. Tmavý kocour se narovnal prohodil poslední slovo s učedníkem a dlouhými kroky došel k ní. Zářivá si uvědomila že je sledují všechny přítomné kočky. To co teď řekne bude velmi důležité pro budoucnost jejího klanu.
"Ledový klan je vám vděční za pomoc kterou jste nám poskytli i když jste nemuseli a vážím si jí ještě víc vzhledem k nevraživosto která mezi našemi klany vládne...." když to říkala všimla si že se Tmavému ve tváři mihl úsměv, "......ale teď máme mnohem větší problém a tím je Prašný a Lesní klan."Tmavý měsíc vypadal že se rozmýšlí jestli má nějak využít dluhu který teď získal nad Ledovým klanem. Nakonec ale pouze kývnutím hlavy přijal poděkování. Zářivé ale něco říkalo že přijde den kdy jí ho připomene.
"Ano, myslím že teď v lese není bezpečno jak pro tvůj klanu tak pro můj. Lesní a Prašní se spojili a tím že zaútočili v době shromáždění pořušili válečnický zákoník." Velitel mluvil pevným, smířeným hlasem.
Zářivá ucítila známé otření srsti. Její zastupkyně Rainpath stála vedle ní. Tak jak vedle ní stála celý život.
"Hvězdnému klanu se to nebude líbit." prohlásila, "Lesní i Prašní to věděli. Tímto útokem neútočí pouze na nás ale i na Hvězdný klan." Na Zářivou dolehla pravdivost jejích slov. Tady už nešlo o nějaké malé bitvy které se konaly pravidelně. Tady šlo o otevřenou válku a byl nejvyšší čas zvolit si svou stranu.



Ledový klan 30. část

13. června 2012 v 6:31 | Jiskra |  Ledový klan
Uffffffff............už 30 kapitola. To to letí :-D
A co vy jak se těšíte na prázdniny? Já strašně. Hned poslední den školy čapnu vysvědčen, zvedám kotvy a letím do Anglie :-D Mos ce těším. Co plánujete vy?

Boj

Tmavý jí věnoval jeden rychlý pohled, ale potom se musel hned otočit aby se bránil útočícímu prašnému válečníkovi. Teď když přišli Sněhoví byly síly vyrovnané a navíc nověpříchozí zatím nebyli unavení což jim dávalo dočasnou výhodu. Zářivá zedla hlavu a podívala se okolo jestli někdo nepotřebuje pomoct. S úlevou zjistila že koťata jsou ve školce kterou bránil Stříbrný, Ledoocasá a za nimi stál Mrštník jako záchrana kdyby se něco semlelo. Tady nebylo potřeba pomáhat, byli mnohem rychlejší a silnější než většina útočníků. Radší ale budu mít školku na očích pomyslela si. I učedníci si vedli dobře. Zářivá by ráda viděla jak bojuje Stínka. Sice byla její nová učitelka ale ještě neměla čas zjistit jaké má nová příchozí bojové schopnosti. Najednou ale uslyšela bolestné zavytí z okraje tábora. Velký, černý kocour s tmavými pruhy držel v drápech drobnou válečnici z Lesního klanu. To ona zavyla. Velitelka si kocoura pamatovala. Byl se Sněhového klanu jednou si s ním povídala na shromáždění. Mála válečnice hlasitě vyla až to nekonec přešlo do bolestného skučení. Zářivá to nemohla poslouchat. Rozběhla se k nim zrovna ve chvíli kdy se kocour chystal k poslednímu smrtícímu kousnutí. Skočila na něj a ztrhla ho na stranu. Drobná kočka se mu vysmekla a kulhavou chůzí utíkala jak nejrychleji mohla z tábora. Válečník se na ni otočil v domnění že jde o dalšího lesního který bránil svého druha a překvapením ztuhnl když místo toho viděl velitelku napadeného klanu.
"Pomohli jste nám," prohlásila velitelka, "a jsme vám vděční. Ale v mém táboře se nebude zabíjet dokud se nemusí. Ta válečnice už měla dost a utelka by už po druhém kousnutí." Válečník mrzutě pohodil hlavou. Potom se otočil a běžel k nejbližšímu nepříteli.
-
Hvězdička vlítla do tábora hned mezi prvními. Na všechny čeleny jejího klanu útočili apoš dva válečníci najednou. Chtěla pomoct Černé bouři kterou drželi přimáčknutou u země. Neměla čas se ani rozkoukat a zaůtočil na ni cizí válečník. Zkusila se mu vytrhnout ale nepovedlo se. Rozhodla se že zkusí tu nejobyčejnější fintu. Povolila svaly jako by se vzdávala. Nepřátelský kocour ale nejspíš tento úskok znal a tak se nenechal vyvést z míry. Otevřel tlamičku a chystal se jí zahryznout do lopatky. Tu chvíli si učednice vybrala pro svůj výpad. Prohnula se v zádech a vyskočila jak nejvíc mohla. Válečník překvapeně hekl a odletěl tři kočičí délky daleko. Potom se zvedl a pelášil z tábora. Hvězdička se ohlédla na své přátele. Plamínek s Bleskem a Jiskrou doráželi na dvakrát většího kocoura než jsou oni sami, ale když viděla jak se kocour nemotorně otáčí aby jim údery oplatil pustila je z hlavy. Kamínek, Cestička a Stínka bojovali každý s jedním učedníkem a Mrštník se hnal ke školce aby ji pomohl bránit. Najednou, ale na ni skočil další kocour a zakousl se jí do ramene. Otočila hlavu a chňapla po jeho uchu. Těsně ho minula ale útočník ji pustli, kousek poodstoupil a připravoval se na další útok. Hvězdička dostala trochu času aby si ho prohlédla. Poznala ho. Byl to ten učedník s kterým se seznámila na shromáždění. Jak se to jmenoval............Trn. Učedník se zasmál. Vůbe se nezarazil nad tím, že před chvílí si s touto učednicí tak přátelsky povídal. Učednice se rozhodla že tentokrát zaútočí první. Vyskočila jako by mu chtěla skočit na záda. Učedník se postavil na zadní aby se jí bránil. A to přesně chtěla v poslední chvíli změnila drahu svého letu a plnou silou svých zadních nohou ho kopla do břicha. Učedník hekl a zapotácel se. Hvězdička mu ale nedala šanci utéct. Přimáčkla ho k zemi a držela tak dlouho dokud se jí nevykroutil a nevyběhl z tábora. Dívala se za ním a najednou uviděla jak se málem srazil s dalším válečníkem.. Hvězdička se nejdříve lekla, že přišli další Lssní nebo Prašní. Potom, ale překvapením ztuhla, když uviděla v čele přicházejících koček Tmavého měsíce. Rozběhla se směrem k nim. Před Tmavým měsícem se a zastavila. Ten se na ni jen letmo ohlédl a bežel doprostřed kde, jak si až teď všimla byla velitelka obklopena třemi válrčníky. mavý je z ní začal rvát a nelítostně je držel v zubech až se kocouři nebysmekli a nezmizeli jim s dohledu. Vedle Hvězdičky se postavil učedník se Sněhového klanu,
""Přišli jsme vám pomoct" řekl.
"Tak tu tak nejtůj a něco dělej!" zavrčel na něj mphutný válečník z jeho klanu. Učedník se zašklebil a odběhl k nejbližšímu nepříteli. Hvězdička se ohlédla po Černé. Stála u ní nějaká válečnice s medovým kožíškem a pomáhala jí na nohy, Černá se na ni jen zaraženě dívala. Příchod Sněhových ostatní klany překvapil. Čekali že proti nim bude stát pár válečníků, kteří nešli na shromáždění, a proto se nedivila když se Lesní daly na ústup a chvíli po nich je následoval i Přašný klan. Hvězdička se unaveně posadila. Neměla nějaká větší zranění, ale byla unavená ze strachu který zažila o svůj klan.
"Boj skončil" uslyšela výkřik.
Ale problémy teprve začínají pomyslela si.


Pokračování příště

Věštba Modré hvězdy 1. kapitola 9 str.

10. června 2012 v 20:03 | Jiskra |  Překlady
Nevydržela jsem a musela překládat dál. Není to úplně přesné někdy jsem to musela trochu změnit aby to v češtině neznělo tak krkolomně ale význam vět je stejný :-D Třeba to s tou rvačkou. Je tam věta kterou jsem nebyla schopná přeložit a tak jsem si musela kousek domyslet, ale dál by to mělo být dobré :-D

Probuzení. Modrokotě cítilo váhu své sestry, která na ní ležela. Bříško jejich matky která spala vedle nich se rytmicky zvedalo a klesalo. Bouřka chrápala a Makovička mírně sípala při výdechu.
Modrokotě slyšelo jak venku Leopardokotě a Zaplatokotě klábosí.
"Ty budeš myš a já budu válečník." nařídilo Záplatokotě.
"Ale já jsem teď byl/a (nvm kdo je to nejsem si jistá a v anglčtině to nepoznám) myš dlouho." odseklo Zaplatokotě.
"Nebylo!!"
"Bylo!!"
Rvačka vypukla ale byla přeručena výkřikem nesouhlasu.
"Podívejte co děláte!!" Koťata se na moment zarazila.
"Dobře, budeš válečník," souhlasilo Zaplatokotě. "Ale nechytíš mě!"
Válečník!
Modrokotě se vyškrábalo zpod své sestry. Podzimní vánek pohnul ostružiním a vytvořil mezeru - stejně čerstvé lesní vůně měl její otec na svojí srsti když ji navštívil. Vánek vyhnal zatuchlou vůni mechu a mléka.
Modrokotě vzrušením zatahovalo drápy. Budu válečník!!
Poprvé otevřela oči a zamrkala proti paprsky světla, které prosvítával ostružinovou střechou. Školka byla obrovská......................

Pokračování příště.

Ledový klan 29.část

9. června 2012 v 21:15 | Jiskra |  Ledový klan
Ano bážně žiju :-) Nedivila bych se kdyby vás to někoho překvapilo tedy jestli sem stále někdo chodí. A společně se mnou přichází i další díl Ledového klanu :-) Hezké čtení


Ledoví válečníci běželi lesním podrostem. Probíhali kolem vysokého dubu u kterého trénovali učedníci přeskočili padlý strom a...
Zářivá hvězda která běžela v čele se najednou zarazila. Pozvedla hlavu k temné obloze a zavětřila. Kočky které stály poblíž viděly paniku která se jí mihla v očích. Ostatní kočky také zavětřily.
"Lesní klan!!!! Jsou tady!!"
"Ne Prašní!!!"
"Jsou tu oba." přehlušila hlasy Zářivá hvězda která už vybíhala tryskem do tábora. Jak se přibližovala uslyšela hluk boje. Hlava jí třěštěla otázkami. Jak mohly klany zaútočit v den shromáždění??? Hvězdný klan bude rozčílený? A proč se zrovna tyto dva klany spojily? Vletěla do tábora a zkameněla. Opravdu tu byly oba dva klany a ledoví výrazně prohrávali, ale Lesní ani Prašní tu nebyli všichni pouze ti co měli zůstat v táboře. Zářivá se vrhla na nejbližšího válečníka. Podle pachu byl z Lesního klanu. Byl veliký ale Zářivá byla rychlejší. Zakousla se mu do zadní nohy, ale než se válečník ztihl otočit aby jí útok oplatil, skočila mu na záda a zakousla se mu mezi lopatky. Válečník sebou házel a vřískal ve snaze zhodit ji. Zářivá ho ale držela pevně a pustila ho až když si byla jistá že už v tuto chvíli nebude schopný boje. Válečník vyběhl a zmizel v křoví na okraji tábora. Zářivá se rozhlédla. Byli na tom vážně zle. Všude se válely chumáče chlupů a zem byla promáčená krví. Najednou na ni skočila válečnice z Prašného klanu. Zářivá se převalila a tak se své útočnice zbavila. Ta se ovšem jen opovržlivě zasyčela.
"Nechápu jak mohl Ledový klan vydržet tak dlouho s takovou velitelkou jako jsi ty!!" zasyčela.
Zářivá sebou pod váhou té urážky škubla. Toto byla nějaká válečnice z Prašného klanu se špinavými kožichy a dovolovala si urážet ji velitelku Ledového klanu. To udělala chybu.
Zářivá ze sebe vyrazila bojovný pokřik a vrhla se na válečnici. Ta se pod silou jakou na ni velitelka zaůtočila svalila na zem. Zářivá už ji chtěla přitlačit k zemi a dát jí za vyučenou ale skočil na ni jiný válečník a potom další. V tuto chvíli na ni útočili tři na jednou a ona neměla šanci jim moc dlouho vzdorovat. Marně se rozhlédla okolo jak je na tom její klan. Na většinu útočilo několik válečníků najednou ale ledoví se nevzdávali.
"Ledoví se nikdy nevzdají!!" zakřičela a zhodila ze sebe jednoho válečníka další se jí ale stále drželi drápy v drtivém sevření. A najednou se stalo něco divného útočníci se jí postupně pouštěli a mizeli jí ze zorného pole. Zatřepala hlavou aby se vzpamatovala a překvapeně se dívala na Tmavého měsíce který ostrými drápy drásal válečníka který ji před chvíli držel v sevření. V tu chvíli jí to došla. Z nějakého důvodu se zrovna Sněhový klan rozhodl že jim přijde na pomoc.