Omlouvám se všem válečníkům za dlouhou neaktivitu. Pokud mi to škola dovolí a zbyde čas budu se snažit být zase aktivnější.
Ode dneška uzavírám přihlášky do klanu!!!!! Omlouvám se, ale koček je moc a já budu mít práci s tím dostat je všechny do příběhu (jestli se dokopu k napsání další části)
Asi to budu dělat tak že v příběhu se budou vyskytovat kočky těch o kom vím, že sem chodí :-) takže tam budou asi stále dokola tak čtyři postavy :-D Uvidíme
Snažila jsem se změnit vzhled blogu, ale nějak mi to nešlo, nevíte jak nastavit aby obrázek v záhlavá byl správně velký. Jde mi to jen s tím co je tam teď ale s žádným jiným to nefunguje, vždy je pidimidi :-) SOS

Květen 2013

Věštba Modré hvězdy 1. kapitola 14,15

16. května 2013 v 12:58 | Jiskra |  Překlady
Tááákže další část překladů :-) Ať se líbí

Jeho černo-bílá kožešina byla stejně hladká jako srst dospělých válečníků a Modrokotě muselo trochu ustoupit, aby si ho prohlédlo celého. Natáhla nohy, jak se snažila vypadat vyšší.
Leopardokotě stála za svým bratrem a hravě chytalo jeho ocas a její černá srst zářila ve slunečních paprscích. Když zpozorovala, příchod Modrokotěte a Sněhokotěte přestala a radostně na ně pohlédla.
"Ty jsi otevřela oči!"
Modrokotě olízlo svoji náprsenku ve snaze uhladit si načepýřené chlupy a upravit kožešinu, stejně jako měli oni.
"Múžeme vás provést okolo." mňouklo Leopardokotě nadšeně.
Modrokotě rozčileně mrsklo ocáskem. Nechtělo aby ho někdo provázel po jeho území. Chtělo ho prozkoumat samo. Leopardokotě ale už vyrazilo k široké mezeře mezi kapradím. "Toto je doupě učedníků," zavolala na ně přes rameno, "Za měsíc už tu budeme spát také."
Sněhokotě pelášilo za ní.
"Jdeš?" štoućhlo Záplatokotě do šedivé kočičky.
Modrokotě se ohlédlo zpět ke školce, "Nebude se ti stýskat po tvém starém pelíšku?" Najednou ji přepadla nervozita. Stále ještě dávala přednost spánku vedle své matky.
"Nemůžu se dočkat, kdy už se přesunu do svého noého doupěte," mňoukl v odpovědi kocourek a jako šipka vystřelil k učednickému doupěti. "Bue to skvělé být bez matčina (Bouřka) neustálého buď zticha a jdi už spát."
Modrkotě si pospíšilo za ním želvově zeleným kapradím.
"Až začnete s výcvikem," zamňoukla učednice, která do té doby vypadala, že tvrdě spí, "budete rádi za každou možnost ke spánku."
"Ahoj Skvrnitá tlapko!" Záplatokotě vyskočilo a couvlo ke kapradinám, takže bylo z části vevnitř a z části venku.
Modrokotě zíralo na Tlapčinu srst, hustou a lesklou. Svaly na ramenou se při jejím výskoku zavlily a ona dopadle vedle Záplatokotěte.
Najednou Modrokotětiny vrstevníci ze školky už nevypadali tak mohutní.
"Ukazujeme Modrokotěti a Sněhokotěti náš tábor," vysvětlovala Leopardokotě, "dnes jsou poprvé venku."...................

Pokračování příště taky nevím jak dál prosím vás nenapadá vás někoho co může v táboře být DIRTPLACE???? Nevím jak to přeložit. Vaše Jiskra


Zase zpět!!

16. května 2013 v 9:06 | Jiskra |  ostatní
Ahoj všem,
ano skutečně ještě stále žiji. Omlouvám se za svou nepřítomnost, ale měla jsem nějaké osobní problémy a tak se blog dostal do pozadí, mezi méně důležité záliby. Co je u mě nového?
Musím říct, že co se týče DK tak nic moc. V angličtině jsem věštbu Modré hvězdy přečetla tak do poloviny a potom jsem nějak přestala a když jsem se chtěla vrátit a znovu začít číct, zapoměla jsem co se tam dělo. :-D Určitě to znáte.
I když ano mám jednu vééélkou novinu :-) (Doufám, že mě teď milovníci DK neukamenují :-)) Budu mít psa. Nemůžu se dočkat. Je to neskutečné čekala jsem už od třetí třídy, ale nakonec se to skutečně vyplatilo :-)

Teď něco k blogu. Chystám se znovu vrhnout na příběh a tak prosím ať se mi sem napíší ti, kteří sem vážně chodí, ať vím kdo má byýt v příštím díle. Mám totiž docela dost velký klan a nechci aby ti co sem chodí se své postavy nikdy nedočkali :-)

Zatím vše přeji hezký den

Vaše JISKRA

PS. jsem nemocná a ležím v posteli a zrovna když je venku tak krásně